Kuchyně na sněhu

 

Milé děti!

Byl jednou jeden kluk, který hrozně rád jedl. Jmenoval se František.

Doma podnikal maminkou zakázané lupičské výpravy do ledničky, v pokoji měl všude poschovávané bonbóny a čokoládu.

Když jeli autem, tatínek musel mít v navigaci trasu tak, aby nejeli kolem žádného McDonaldu. František by se neudržel a zatáhl mu ruční brzdu a vyskočil z auta – aby nepřišel o hambáče.

 

Když bylo Frantíkovi šest let rodiče ho přihlásili do víkendové lyžařské školy SK Ještěd.

 

První potíž nastala, když se měl naučit brzdit. Nejjednodušší způsob brzdění je plužení.

Marně na něj ale pan cvičitel Pavel volal: „Františku, dej lyže do pluhu ! Dej lyže do šipky! Dej lyže do Áčka !“ - František svištěl jako neřízená střela a kdyby dole na Bucharce nebyly sítě, skončil by v potoce.

Nakonec si ho pan cvičitel musel samotného postavit na kopec, lyže mu nastavit špičkami u sebe a patami daleko od sebe - a teprve pak František začal přibrzďovat.

Ale zase brzdil pořád!

Nic nebylo platné volání „Dej lyže vedle sebe!“ nebo dospělácké „Dej lyže rovnoběžně !“

František brzdil a brzdil - dokonce i občas spadnul při rozjezdu vleku. Neměl totiž lyže při nastupování na vlek nastavené správně ve směru jízdy a při první škubnutí vleku spadl na zem.

 

Pan cvičitel byl z něj už úplně zoufalý.

Pak ale při svačině slyšel Františka, jak ostatním dětem velmi nadšeně vypráví, co měl k snídani, jakou má s sebou svačinu a co mu maminka slíbila uvařit, když bude hezky lyžovat.

Nakonec si pan cvičitel řekl: „Když je tak na jídlo, proč to na něj nezkusit přes kuchyni ?!“

 

Chvíli dumal a pak se ťukl do čela: „Mám to!

Lyže v pluhu připomínají ukrojený kousek pizzy – tak tomuhle brzdění budu říkat Pizza !

No a když se lyže dají vedle sebe rovnoběžně, tak by se tomu mohlo říkat Špagety – ty se při navíjení na vidličku také drží pěkně rovnoběžně.

 

Hned další lekci to zkusil Františkovi takhle říkat ….. a František byl nadšený !

 

Přes „Pizzu“ a „Špagety“ začal hned všechny lyžařské cviky chápat !

A od té doby začal jezdit mnohem lépe.

 

Sám František dokonce začal navrhovat další názvy, jako třeba:

  • Buřty – jízda se střídáním Pizzy a Špaget

  • Banány – jízda oblouky

  • Jednohubky – slalom

  • Udělat kopeček zmrzliny – schoulit do klubíčka jako pomoc při vstávání po pádu

  • SUŠI“ – vlek - kvůli podobnosti s oběžným dopravníkem v suši restauraci

  • Indián s polevou - Sníh s ledovou krustou

  • Langoš – boulovatý terén

  • Lasagne - Družstvo lyžařské školy po pádu jednoho přes druhého

 

ale ty se zatím (pokud teda vím) moc neujaly.

 

Nakreslete, jak to vypadalo, když se František učil lyžovat (a na jaké jídlo přitom myslel).

 

Přineste Vaše obrázky příští sobotu (3.2.) a nezapomeňte napsat své jméno a družstvo.

 

Děkuju!


Konverzace se načítá